Tma... - Tma... 2. část

Každým dne i nocí
v temnotě o pomoc prosí
člověk, který mnohokrát zemřít chtěl
avšak osud jiný názor měl.


Tam ve tmě smrtka číhá,
kosu brousí, svou oběť hlídá.
Však osud proti ní se postavil
a v boji oběť ochránil.


Jak osud tomu chtěl,
člověk horší život žíti měl,
na hraně smrti uvězněn
mozkomorovým polibkem.


Duše tmou by bloudila
a útěk tak hledala.
Nenašla by vůbec nic
a dál prázdnotě šla vstříc.


Proti osudu se člověk vzepřel,
tento život míti nechtěl.
Rač zemřel by rukou matky
než žít i nežít věky.


Utekl, ač nevěděl kam,
svůj život viděl ze všech stran.
Jeho portrét koukal ze všech zdí,
co se táhly ulicí.


Zabila ho vlastní sestřenice,
už nikdy neuvidí světlo svíce.
Už se nikdy nevrátí k nám,
jeho duše odešla v dál.


Tento člověk bídný život žil,
ikdyž jeho tělo mělo mnoho sil.
Se smrtí celý život zápasil,
nikdy ji však neporazil.